Březen 2018

Retro

30. března 2018 v 9:10 | Hanka |  Systém
Občas se zastavím a ...
Vzpomínám na manželova dědu, který nám mnohokrát líčil svou "dalekou pouť" do sousedního Polska. Bylo to v roce 1945. Jeli jen muži. Těsně po válce tam vezl konvoj koňských povozů potravinovou pomoc vojákům, kteří čekali na povel k návratu do svých domovů. Na dovolenou a po výletech se na venkově v těch časech samozřejmě nejezdilo. Ale děda na tu cestu tak vzpomínal. Byla nejdelší a nejdobrodružnější v jeho životě...



Pak přijde na řadu moje mamka. Vidím ji jako dnes. Stojí v bílých šatech, lehce opálená, s krátce střiženými kaštanovými vlasy, na rozpáleném srpnovém asfaltu před továrnou. Po chvíli dorazí kulatý autobus a ona celou naší rodinu a "plnou polní" trochu nervózně, ale systematicky tlačí do něj. Vidím na ní, jak je natěšená, jak si to užijeme. S mladším bráškou žadoníme o mraženou bledě růžovou hmotu, kterou na rohu ulice točí do kornoutků. Mamka nás ignoruje." Zapatlali byste sedačky v autobusu". Nasedáme. Potíme se. Jedeme do Maďarska k Balatonu. Píše se rok 1985. Druhý den ve stánku na pláži kupujeme langoše a nejlepší zmrzlinu, co jsem kdy jedla. Višňová s kousky višní a čokoládovou polevou......