Karpaty, Balt, svatba a kecky

7. září 2018 v 7:51 | Kozí nožička |  Systém
Druhý otevřený dopis Helze na téma "Homo campingaz"
Další podskupina kemprů - zamilovaní (a dobrodruzi k tomu)

Minulý víkend jsem byla s manželem Martinem na svatbě švagra. Bratr mého současného manžela je Jirka a Lenka je teď jeho žena. Několik týdnů před svatbou jsme je navštívili v jejich novém bytě. Už spolu pár měsíců bydlí, jak je dnes běžné. My jsme měli o dovolené zrovna cestu kolem. Pohostili nás, poklábosili jsme a prohlédli si fotky z jejich loňské dovolené.
Byli na hranicích Ukrajiny a Slovenska, dojeli tam busem a pak tři dny putovali zeleným mořem karpatských lesů. Spali pod širákem, nebo v turistických odpočivadlech. Dost jim pršelo a bylo chladno. Potkali všehovšudy sedm lidí (o což moc nestáli) a nepotkali medvěda (což by uvítali). Někomu by se možná mohly ty fotky zdát nudné. Samý les a selfíčka dvou rozcuchaných dlouhovlasáčů drápajících se ze spacáků, pijících z lesního pramene, nebo sedících na skále pozorujíc západ slunce. ....Ve mně to vyvolalo vzpomínky staré víc jak 25 let. Já a Petr (můj první manžel) jsme se tenkrát rozhodli, že na svou první společnou dovolenou pojedeme stopem na Balt. Spali jsme taky pod širákem, k moři jsme se dostali za tři dny. Bohužel, mobily s foťákem byly tenkrát sci-fi, tudíž nemám tyhle suprové fotky (my a stop, my a západ slunce, my a moře). Na Baltu byla zima jako v ruském filmu, jak říkal můj strýc. Ve dne 15ºC v noci 5ºC - v srpnu! Vydrželi jsme dvě noci. Zpátky jsme se vraceli s tím, že bychom se mohli vzít. Koneckonců, jak říkala babička, chodili jsme spolu už tři roky a jako manželé bychom rychleji sehnali společné bydlení, měli nárok na novomanželskou půjčku, atd.,atd....
U dobrého vínka jsme pak ještě s Lenkou a Jirkou mluvili o přípravách na jejich svatbu. Když jsem se zeptala nastávající nevěsty, jaké bude mít šaty, odvětila, že nic extra. Bílé tričko a dlouhou tylovou sukni.
O pár týdnů později, nastal ten den. Dorazili jsme se na statek, odkud se vyjíždělo na obřad. Čekali jsme v jídelně na Lenku, kterou ještě upravovala její sestra. Pak přišla ta chvíle. Do jídelny vběhly neteře, co šly za družičky. " Už jde nevěsta, už jde nevěsta" šeptaly a oči měly na vrch hlavy. Za nimi se objevila Lenka. Jak řekla. Byla bez závoje, měla bílé tričko, malou kytičku červených růží v kombinaci s bodláčím, a dlouhou bílou tylovou sukni, zpod které vykukovaly červené kecky! Ty boty mě úplně odbouraly. Hned jsem zase byla o pětadvacet let zpět u mých svatebních plánů.
....Chtěla jsem svatbu v džínovém a do ruky jen kopretiny. Od té doby, co jsme doma s bývalým zahlásili, že bude svatba, začalo všechno jít nějak šejdrem. Ex-tchyňka, která se do dnes kamarádí s mými rodiči a ke které nechovám žádnou zášť, si vzala přípravy pod taktovku. Džínové oblečení nám bylo rozmluveno. Svatba byla tak nějak větší a v jiný čas, než jsme si původně představovali. Přes všechnu energii a obětavost (samozřejmě nejen mé tchyňky) nám to s Petrem nevyšlo. Za dva roky od svatby jsme byli od sebe. I když to nebyla žádná tragédie. Děti jsme si nestihli pořídit a v době rozvodu jsme odešli z manželské ubytovny. Podnikový byt nám ještě nebyl přidělen, takže se ani nebylo o co soudit. Koneckonců, měli jsme kliku, rozešli jsme se v dobrém, jak by řekla babička....
Celý obřad jsem to měla v hlavě. Doba je dnes jiná. Novomanželé mají většinou kousek společného života vyzkoušený. A to je určitě dobře. Z těch dvou, co si před námi minulý víkend řekli ano, zářilo něco, co mě a mému prvnímu manželovi chybělo. Myslím, že tady se už zamilovanost stihla proměnit v lásku. Důkazem je výslužka, kterou novomanželé podarovali svatebčany. Byla to sklínka vlastnoručně vytočeného medu pro každého. Oni spolu totiž pokoutně včelaří Smějící se. Takže za mě: Tohle byla nejhezčí prvosvatba, na které jsem kdy byla. Těmhle to vydržet musí, protože

powered by violetnikol
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama