Cestopisy

Jak vyhrát dovolenou snů

4. února 2018 v 9:58 | Kozí nožička
Dnes to bude zpět do minulosti o tom, jak se štěstí unavilo a sedlo na ..... dva hodné lidi, kteří si to už dlouho zasloužili. Začalo to předloni v listopadu ve čtvrtek. Po práci a nákupech jsme se s mužem stavili v trafice pro sázecí tiket. Je to naše jediná neřest. Nekouříme, pijeme málo. Každý, kdo má tři děti, si dokáže představit, jak je to u nás se sexem =). Prostě, jednou do měsíce ve čtvrtek si vsadíme a pak se tři dny tetelíme v naději, že teď to konečně přijde. Že vyhrajeme a projedeme svět.

Stoneman Miriquidi

14. srpna 2017 v 20:32 | Hanka a Martin


Dnešní článek je vlastně rozhovor s cyklonadšencem Martinem Vopařilem.
Není to profesionál, ani amatérský závodník, ale to neznamená, že by jeho výkony nebyly pozoruhodné Překvapený.
Má jenom u toho ježdění rád klid.
Právě proto se zúčastnil projektu Stoneman Miriquidi o kterém se vše dozvíte zde.

H. Jak jsi na to přišel?
M. O projektu jsem si přečetl v časopisu Travel Digest. Na MTB kole jezdím 8 let, vyzkoušel jsem několikrát regionální závod, ale nebavilo mě tísnit se na trati s ostatními závodníky. Trasy jsem si tedy raději plánoval sám, což dobře funguje v blízkém okolí, kde to mám projeté křížem krážem. Pomalu mi ale začala docházet inspirace, takže na Stonemana jsem narazil právě včas.
H. Jaká je tedy ve zkratce filosofie projektu?
M. Německý biker Roland Stauder duchovní otec Stonemana ho v roce 2012 začal realizovat v Krušných horách. Vytyčil trasu dlouhou 162km, na které ve dvou zemích, přes devět vrcholů, nastoupáte 4 400 výškových metrů.

Nocleh - Zelený Dům ČR ..................Fichtelberk D .....................Pastvina pod Klínovcem D
..............................................................................................................Foto Martin
Trasu můžete jet kdykoliv (od května do října) a rozvrhnout si jí do 1,2, nebo 3 dnů. Není to závod v pravém slova smyslu. Každý kdo projede stanovenými kontrolami na trase je zapsán na výsledkové listině. Podle počtu dnů, ve kterých toho byl schopen, je buď zlatý, stříbrný , nebo bronzový. Zvláštní kategorii pak tvoří jezdci, kteří trasu jezdí opakovaně.Ti jsou pak v prvním levém sloupci s počtem Stonemanů ve všech kovech, ve kterých ho získali. Primárně nejde o závodění, ale především o skvělý MTB zážitek.
H. Jak se ti jelo?
M. Dobře, i když ze začátku jsem sám sebe přesvědčoval, že to půjde špatně. V pátek večer jsem přijel na Boží dar a ubytoval se. Spát jsem šel v jedenáct, ale už ve tři jsem byl vzhůru. Takže málo naspáno. Pak jsem hned na první kontrole nemohl najít děrovačku na kontrolu projetí. To se vám při hromadném startu nestane. A taky jsem se obával deště, který měl přijít dle norské předpovědi.Nepřišel Úžasný.
H. To je divné, norská předpověď se nikdy nemýlí. To se snad dá vysvětlit jen tím místem kde jsi přenocoval Nevinný.
M. Myslíš Boží Dar? No, možná na tom něco budeMrkající.

Boží Dar (3x)
...........................................................................................................Foto Martin
H. Jak dlouho ses připravoval?
M. Chtěl jsem už od ledna, ale letos bylo zrovna dost sněhu, takže naplno jsem začal až od března.
A 22.května mi vyfikli slepé střevo, tak jsem měl do 12.června zdravotní přestávkuZamračený.
Stonemana jsem jel 22.července. Takže dohromady + - 3 měsíce 3-4x týdně kolo.
H. Přišla krize?
M. Ne Smějící se.
H. Jaký máš po absolvování "Kameňáka" pocit?
M. No řekl bych, že těsně po dojetí jsem měl pocit, že to bylo na hranici mých možností. S odstupem času si ale říkám, že kdyby nebyly žádné zdravotní komplikace v tréninku, tak mám ještě nějaké rezervy.
H. Co chystáš příště?
M. Loni jsem byl v Beskydech a tam jsem narazil na na reklamní banner Tři beskydské vrcholy (nebo něco v tom stylu), takže za dlouhých zimních večerů to prozkoumám a možná trochu upravím k obrazu svémuÚžasný.
H. Napadlo tě, že bys nějakou podobnou lahůdku ve stylu Kameňáka vytyčil a zpropagoval?
M. Napadlo, ale zatím jsem ještě moc mladý a nezkušený, abych to dotáhl do konce. Ještě mi nebylo ani 40 Nevinný. Snad po té čyřicítce. Ještě uvidím....
H. Díky za rozhovor. Hodně zdravíčka a taky toho štěstíčka, když toho dáváš tolik .

Poprvé na vodě

13. července 2017 v 20:52 | Kozí nožička

Tichá Orlice (Choceň - Čermná nad Orlicí). 8-9.7.17

Ještě nás nepřestal bolet zadek z cyklovýletu do Jeseníků a už zase vyrážíme na "rajz". Tentokrát po vodě. Můj laskavý švagr nám zapůjčil elegantní nafukovací kanoi Pálava (protože má tři sedátka). Vytyčil trasu, zlanařil ještě svou skoroženu a další dva páry. Pro ně sehnal dvoumístné lodě z půjčovny. My bereme synka. Je nás tedy celkem devět. Sraz máme v Chocni ve Stromovce, kde je šikovné nástupní místo. Když tam v 10.30 dorazíme, právě odjíždí pronajímatel lodí s prázdným přívěsem. Tři laminátovky leží na břehu pod lipami a tři dvojice do nich cpou plastové barely plné stanů, spacáků atd.

Naše trojka zvolila taktiku plavba na lehko + doprovodné vozidlo. Bereme sebou jen jídlo, pití, doklady. Na konci vytyčené trasy se manžel vrátí vlakem k autu a doveze vše potřebné do cíle. Železnice kopíruje tok řeky, tak je toto řešení schůdné. Nafoukáme Pálavu a v 11.00 vyrážíme.

Máme kliku na počasí. Celých sedm hodin co jsme na řece jen trochu profukuje, mraky nás milosrdně chrání před červencovým sluncem a nespadne z nich, navzdory předpovědi, ani kapička. Přes urputnou snahu manželovu, protáhnout nás jakýmkoli roštím, které cestou potkáme, se necvaknemeÚžasný. Zdá se, že ani ostatní zdatnější členy výpravy moc nezdržujeme. Řeka krásně meandruje a švagr nám o přestávkách recituje z poetického průvodce po řece Orlici. Prostě romantika jako řemen Smějící se.

Na posledním dnešním jezu potkáváme pět lidí ve stylových indiánských oděvech a s prapodivnými plavidly. Jsou kruhová, uvnitř je něco jako ratanová konstrukce a zvenku jsou potažená hovězí kůží. Škoda, že už je mají vytažená na břehu. Moc by mě zajímalo, jak se taková věc ovládá. Jsme ale dost unavení, tak ani nezapředeme rozhovor. Procedíme jen obligátní ahoj, přetaháme lodě přes jez a popojedem ještě cca 500m.

Kolem 18hod jsme v cíli prvního a pro náš tříčlený tým zároveň posledního dne výpravy v Čermné nad Orlicí. Utáboříme se stylově pod mostem (tedy po pravdě kousek vedle něj Mrkající). Dojíme zbytky svačiny + trochu hrášku "odkloněného" z nedalekého pole. Místní zemědělci nám snad odpustí, ale kradený chutná nejlépeNevinný.

Manžel vyráží vlakem pro auto a já se synem v mezičase sušíme, vyfukujeme a balíme loď. Potom rozložíme stany popíjíme vínko a klábosíme. Syn, naspeedovaný asi dvěma litry KOFOLYR, zkouší na zdejším mostě parkur. Sice má během chvíle dosti sedřené holeně, ale my rodiče se tetelíme blahem, že kluk je nakonec alespoň trochu po nás a ne jen "kyberpecivál". Stačí jen odebrat elektronická zařízeníÚžasný. Na druhém břehu je stupnice s výškou vodní hladiny při povodni v červenci roku 1997. Teď je to vlastně na chlup 20 let od té události.

Za chvíli kolem nás projede pár "offroadů" na kterých jsou naložená ta podivná kožená plavidla. Auta jsou polepená reklamou. Takže pokud někoho zajímá, jak si žijí indiáni v 21 století, může mrknout na www.sapazi.cz.
Na potemnělou oblohu vyplouvá měsíc, pomalu se rozlézáme do stanů a usínáme, jako když nás do vody hodíNevinný.
Ráno nás budí řev křovinořezu a sekačky. Na protějším břehu dva zahradníci zušlechťují své pozemky. Kvapně balíme. Já, manžel a syn odjíždíme bohužel domů. Naši kamarádi pokračují dál po proudu směrem ku Hradci Králové. Dnes mají naplánovanou návštěvu Frolíkovy pražírny kávy v Borohrádku. Tak šťastnou cestu výletníci a ahooooj na nějaké další a delší společné plavbě. Díky švagře za pozvání. Od teď jsi pro naši rodinu pan kapitánMrkající. A co se týče vodáctví, článek na téma co potřebujete na vodu, kolik to stojí, kdo to může provozovat bude následovat (coming soonÚžasný).
 
 

Reklama