Systém

Na cestě každý den

26. května 2018 v 17:45 | Kozí nožička
Nedávno jsem viděla reportáž z letiště Václava Havla. Mluvčí společnosti prohlásil, že v letošním roce očekávají opět vyšší počet odbavených cestujících a to kolem 17 milionů. Uf!! Pro srovnání. V roce 1937 (+- 80 let nazpět) to bylo pouhých 13 tisíc pasažérů. I když letošní předpoklad vydělíte dvěma (když letíte někam, nejspíš se i vracíte a naopak =), vychází z toho 8,5 milionů cestujících. Nejdřív jsem si řekla: Všichni pořád někam lítají jako šílení. Uhlíková stopa jednoho příslušníka západní civilizace za jeden den je asi taková, jako když průměrná 50 členná osada na Siberutu pálí ohně, slaví a hoduje celý měsíc. Měli bychom se my "civilizovaní" stydět.

Země vzdálená

13. května 2018 v 8:03 | Kozí nožička
Znám tě mnohem víc země vzdálená…
…zpívá Kamil Střihavka v jedné své písni. Asi na tom něco bude.
V současnosti bereme cestování na dovolenou do zahraničí jako naprostou samozřejmost a snad i nějakou společenskou povinnost.

Cesta kolem světa za osm dní

15. dubna 2018 v 20:22 | Kozí nožička
Teď si asi říkáte milí čtenáři, že to musí být pěkný "vopruz" zvládnout cestu kolem světa za osm dní. Možná si představujete, jak přesedáte z letadla do letadla. Ještě ani nestačíte zvládnout časový posun, natožpak něco si užít z cílové destinace a už zase musíte chvátat dál, když na cestu máte jen osm dní.
Nebojte, mám elegantnější řešení. Jmenuje se Jeden svět.

Retro

30. března 2018 v 9:10 | Hanka
Občas se zastavím a ...
Vzpomínám na manželova dědu, který nám mnohokrát líčil svou "dalekou pouť" do sousedního Polska. Bylo to v roce 1945. Jeli jen muži. Těsně po válce tam vezl konvoj koňských povozů potravinovou pomoc vojákům, kteří čekali na povel k návratu do svých domovů. Na dovolenou a po výletech se na venkově v těch časech samozřejmě nejezdilo. Ale děda na tu cestu tak vzpomínal. Byla nejdelší a nejdobrodružnější v jeho životě...



Pak přijde na řadu moje mamka. Vidím ji jako dnes. Stojí v bílých šatech, lehce opálená, s krátce střiženými kaštanovými vlasy, na rozpáleném srpnovém asfaltu před továrnou. Po chvíli dorazí kulatý autobus a ona celou naší rodinu a "plnou polní" trochu nervózně, ale systematicky tlačí do něj. Vidím na ní, jak je natěšená, jak si to užijeme. S mladším bráškou žadoníme o mraženou bledě růžovou hmotu, kterou na rohu ulice točí do kornoutků. Mamka nás ignoruje." Zapatlali byste sedačky v autobusu". Nasedáme. Potíme se. Jedeme do Maďarska k Balatonu. Píše se rok 1985. Druhý den ve stánku na pláži kupujeme langoše a nejlepší zmrzlinu, co jsem kdy jedla. Višňová s kousky višní a čokoládovou polevou......

"Kam s ním?"

17. září 2017 v 17:16 | Hanka
Řeč dnes nebude o pověstném slamníku Jana Nerudy, ale o relikvii každému rodiči nejsvětější, vlastním dítěti Nevinný. Jako většina zaměstnaných rodičů jsme na tom o prázdninách tak, že dva týdny dovolené společně a v kuse je maximum, kterého jsme schopni dosáhnout. Tudíž zbývá ještě osm prázdninových týdnů na...?
Náš desetiletý syn by je jistojistě strávil na počítači. Jakožto osoby zodpovědné za jeho vyvážený duševní vývoj to samozřejmě nemůžeme dopustit!
Takže na týdny, kdy je kluk sám doma, používáme mučící praktiky z doby předinternetové (tábor, pobyt u babičky na venkově atp). A pár týdnů mu ponecháváme absolutní volnost. To pak vidíme v jeho očích poslední záblesky lásky a něhy s jakou k nám vzhlížel, než dostal ke svým devátým narozeninám vlastní pokoj, pracovní stůl a PC. Ten rozněžnělý pohled samozřejmě teď nesměřuje k nám, ale k monitoru. Bojujeme s umělou inteligencí jako lvi o duši našeho syna a co nás nejvíc tlačí v tomto nerovném boji je čas.
Dva týdny spolu je prostě zoufale málo. A nad slunce jasné taky je, ať vymyslíme cokoliv, v tomle věku (dítěte) je to prostě trapnýýý.

"Macht die Arbeit frei?"

17. září 2017 v 17:03 | Hanka
Loni jsme byli na týden na ostrově Lanzarote.


Zjistili jsme, že (cituji syna) by to tam nebylo špatný, kdyby byla v apartmánu wifina. Křičící!!!

Pozdrav z druhého břehu, aneb proč tohle vůbec škrábu.

10. července 2017 v 19:43 | Kozí nožička

Co mě bavilo? Co jsem v životě chtěla? Co už mám? Chybí ještě něco?



 
 

Reklama